Metodika KONEV byla vytvořena v ústavu ČESKÉ PARA PLAVÁNÍ z.ú., původně KONTAKT bB (dále jen Ústav) jako klíčový nástroj pro rozvoj sportu paraplavání. Sjednocení sportu v Sekci paraplavání Českého svazu plaveckých sportů (dále jen Sekce) byly vytvořeny podmínky pro předání této metodiky Sekci. Ústav Metodiku KONEV nadále pro Sekci spravuje, aktualizuje, zpracovává na každý rok nové aktualizované vydání metodických textů a filmů. Metodika KONEV je unikátní přístup pro výuku neplavců i sportovní trénink aplikovatelný na plavce i paraplavce, na děti i dospělé, na rekreační i vrcholové sportovce. KONEV se utvářela od roku 1991 díky spolupráci Martina Kováře a Jana Nevrkly. Na sportovní úrovni vedla ke čtyřem zlatým paralympijským medailím Kováře a více než stovce medailí českých paraplavců na ME, MS a paralympiádách. Díky metodice bylo možné začít do poloviny 90. let zakládat paraplavecká střediska a KONEV je významným faktorem dnešního stavu, kdy je paraplavání nejúspěšnějším parasportem v ČR s největší základnou sdruženou v klubech Sekce paraplavání ČSPS s působností prakticky ve všech krajích ČR. Metodika je postavena na principech, které umožňují plavci ovládnout znovu svoje tělo i mysl bez pomůcek a trenérům paraplavání dává jedinečný nástroj pro školení nových instruktorů, adeptů trenérství a pro řízení tréninku v paraplaveckých klubech.
Základní schéma Metodiky KONEV
Jádro Metodiky KONEV pro plavání a paraplavání tvoří Abeceda = A. B. C. D. Pro každý plavecký způsob máme definované čtyři sady po šesti cvičeních čili A.1.-6., B.1.-6., C.1.-6., D.1-6. Celkem je u každého plaveckého způsobu k dispozici 4 x 6 = 24 cvičení, které lze rozvíjet více variacemi. Základní dvě variace jsou provádění cvičení bez kopu a s kopem. U plaveckých způsobů kraul, znak a motýlek jsou sady A., B., C. charakterizovány odlišným způsobem přenosu. Při A. a B. paže vůbec nevytahujeme nad hladinu – A. provádíme přenos pod hladinou protipohybem cestou největšího odporu čili vracíme se po dráze záběru; B. se vracíme cestou nejmenšího odporu, kdy ruku a následně celou paži sbalíme pod trup a přenášíme; C přenášíme paži nad vodou. Všechna cvičení A. B. C. jsou zaměřena na dlouhý plavecký krok, schopnost rotace v pánvi u kraulu a u znaku, na dobrý timing nádechu u kraulu a motýlka a ve variantě s kopem na dobrou souhru. U prsou je charakteristika A. B. C. jiná, poněvadž paže nepřenášíme vzduchem jako u ostatních plaveckých způsobů; přesto i u prsou je A. charakterizováno přenosem protipohybem po dokončení záběrové fáze, B. je nácvik záběru s klasickým přenosem, C. je nácvik souhry paží, kopu a nádechu. Písmeno D. u všech plaveckých způsobů zahrnuje kop, čili práci dolních končetin v kooperaci se správným zapojením trupu, což zvýrazňujeme prováděním kopu v šesti různých pozicích paží.
Plavecká gymnastika (GYM) vznikla z potřeby nahradit rozcvičení na suchu, na které často v klubech nebývá čas a není personál, který by mohl během vedení lekcí vést rozcvičení další skupiny. Navíc u paraplavání bývají ve skupině osoby s velmi rozdílným handicapem, pro které je prakticky nemožné sestavit jednotnou rozcvičku. GYM obsahuje 12 cvičení, které kromě rozcvičení vedou k osvojení základních plaveckých dovedností. GYM je zaměřená na dýchání, splývavou polohu, změny poloh s orientací pod vodou, rozvoj pocitu vody a osvojení prvků záběrových pohybů. GYM, ale i YOG viz níže, lze doplnit o skoky ze sedu, dřepu, stoje.
Plavecká jóga (YOG ) trénink uzavírá a nahrazuje protažení, do kterého se po tréninku plavcům často nechce a pro paraplavce je na souši též obtížněji realizovatelné. Do jógy jsou zařazeny opět prvky, které kromě samotného protažení rozvíjí opět základní plavecké dovednosti, zejména práci s dechem, zaujetí splývavé polohy jako výchozí pozice pro jógové vodní ásany.
Plavecká atletiky (ATL) je soubor cvičení pro zpestření a pro účely specifického rozcvičení nebo naopak specifické kompenzace zejména pletence ramenního (ATLp = atletika paže) resp. dolních končetin (ATLn = atletika nohy). Jde soubor cvičení speciálně určených na paže resp. na dolní končetiny (ATL paž / ATL n), kdy procvičíme klouby horních končetin ve směrech pohybu, které uvedou paži do optimálního „provozního“ stavu před plaveckým tréninkem nebo naopak vykompenzují únavu vzniklou např. náročným tréninkem s packama apod. Obdobně je možné charakterizovat i ATL n zaměřenou na dolní končetiny.
Samotné tréninkové motivy vycházejí ze zákonitostí plaveckého sportovního tréninku. V Metodice KONEV je plavecký rok rozdělen do tří trimestrů kalendářního roku tj. I. leden – březen, II. duben – červen, III. říjen – prosinec, přičemž červenec – srpen je období věnované velkému letnímu soustředění KEMP STRAKONICE pořádanému v nepřerušené řadě od roku 1993 ve třech týdenních turnusech pro 40 paraplavců na každém týdnu (fyzicky se akce zúčastní kolem 100 paraplavců, někteří absolvují více týdenních turnusů). V letním období červenec – září se reprezentace paraplavání připravuje zpravidla na svůj vrchol jako ME, MS, paralympiáda, mladší plavci EPYG. I když je z hlediska kalendářního roku trimestr říjen – prosinec označen jako III., z hlediska plaveckého to bývá klasicky „první“ cyklus po prázdninách resp. po vrcholu sezóny, resp. po soustředění KEMP STRAKONICE, kde dochází v rámci školení personálu vždy k updatu metodiky a prezentaci koncepce přípravy na další období.
V tréninkových motivech používáme cyklické opakování vybraných tréninkových motivů, což plní zároveň roli jednoduchého a levného testování, kdy vidíme, jak plavec zvládal daný tréninkový motiv v každém trimestru. Používáme sadu 12 hlavních tréninkových motivů, které mají své variace, sadu 12 velice variabilních tréninkových motivů zaměřených na techniku a sadu 12 tréninkových motivů zaměřených na prvkové plavání. Tyto motivy používáme v tréninku v ryze paraplaveckých klubech, kde většina plavců trénuje 2x týdně, což je hodně odlišné od tréninku v klubech plavání. V klubech, které se řídí Metodikou KONEV máme kalendářní rok rozdělený na tři trimestry po dvanácti týdnech + letní soustředění a pro výběrovou skupinu delší trénink do Vánoc, delší trénink do července před Strakonicemi a časnější zahájení po prázdninách od začátku září. Celkem tedy cca 40-42 týdnů + tři týdny soustředění Strakonice + eventuální srpnová příprava a účast na závodním vrcholu. Pro paraplavce, kteří celoročně trénují např. 5x týdně od pondělí do pátku trénink vypadá tak, že v pondělí, středu a pátek plaveme motivy zaměřené na techniku a prvky a v úterý a ve čtvrtek plaveme pro každý týden určený speciální motiv zaměřený na rozvoj konkrétní schopnosti. Motivy jsou poskládány do kalendářního roku s ohledem na termíny závodů a domácí závodní vrcholy. Motivy jsou snadno modifikovatelné – jednak pro rozdílné typy postižení a též pro samotné plavce, pokud je potřeba udělat změnu a zpestření.
Metodika KONEV tedy pokrývá všechny oblasti plaveckého tréninku od rozcvičení, přes nácvik základních plaveckých dovedností, rozvoj techniky, rozvoj plaveckých schopností až po protažení a uvolnění po tréninku. KONEV je zkrátka komplexní a její užívání vede k všestrannému harmonickému rozvoji plavců i paraplavců:-).